Libavsko

Tyto stránky vznikly proto, že jejich autor informace podobného rozsahu v síti Internet nenašel. Cílem tohoto webu je stručně přiblížit osudy obcí s několikasetletou historií, na území, které bylo ponecháno „napospas“ armádě. Doufejme, že nynější stav nebude trvalý.

Osídlení oblasti Nízkého Jeseníku se vztahuje k německé kolonizaci, jejíž první vlna zde probíhala pod ochranou premonstrátského kláštera na Hradišti u Olomouce od doby biskupa Bruna ze Schauenburka (1245-1281), olomouckému biskupství také náležely od počátku 14. století tři čtvrtiny veškeré půdy libavska. Tvrdé přírodní podmínky způsobily, že tato oblast patřila vždy k těm chudším, kvalitní zemědělská půda se zde téměř nevyskytovala a proto se pěstovaly především plodiny jako žito, oves, len, na vlhčím jihovýchodě oblasti od 19. století i brambory. Tradiční zde býval chov ovcí – ovčírny  bývaly na všech panstvích, později převážil chov dobytka. Zdejší průmyslové podniky měly pouze místní význam, větší průmysl zde nebyl kromě Budišova n. Budišovkou, kde byla v roce 1877 otevřena státní tabáková továrna. V letech 1918 – 1938  se čs. stát v této oblasti  hospodářsky angažoval velmi málo, proto se sociální poměry zdejšího kraje nezlepšily a část obyvatel byla nucena hledat zaměstnání v průmyslových oblastech. Přesto však, autor knihy Moravská vlastivěda z roku 1931 J. Malý uvádí „znatelný kulturně-hospodářský pokrok libavských obcí po roce 1918“. Největší význam pro zdejší osvětu měla německá agrární organizace „Organisation  der Deutschen  Landwirte Mährens“ se širokým hospodářským a kulturním působením na život ve zdejší oblasti a spolek „Deutscher Kulturverband“  působící ve většině zdejších obcí. Nejsilnější politickou stranou  na libavsku byla za první republiky německá agrární BdL (Bund der Landwirte), která byla koncem 30. let ve většině obcí  předstižena nacionální SdP. V říjnu 1938 byla celá oblast připojena k Německu v rámci tzv. Sudetské župy a tento stav trval až do května  1945. Osudovým zásahem do historického vývoje libavských obcí bylo rozhodnutí československé vlády ze 17. září 1946 o vytvoření Vojenského výcvikového prostoru Libavá, jeho vznik je datován 1. říjnem 1946. Do tohoto nprostoru o rozloze 322 km² , jehož správním střediskem se později stalo Město Libavá, bylo zahrnuto 16 obcí z bývalého okresu Moravský Beroun: Barnov (Olověná), Čermná, Heroltovice, Keprtovice (Údolná), Luboměř p.Strážnou, Město Libavá, Milovany, Nová Ves n. Odrou, Nové Oldřůvky, Olejovice, Rudoltovice, Smilov, Stará Voda, Velká Střelná, Vojnovice, Zigartice (Mastník), dále jedna obec z bývalého polit. okresu Šternberk: Bělá, čtyři obce z bývalého okresu Hranice: Heřmánky, Kozlov, Ranošov, Slavkov a tři obce z okresu Olomouc: Jestřabí, Nepřívaz a Varhošť. Všechny uvedené obce byly až do té doby osídleny téměř výhradně německým etnikem, které bylo v roce 1946 nuceně vysídleno, poté byli vysídleni také čeští přistěhovalci a „zlatokopové“, kteří sem postupně přicházeli od r. 1945. Opuštěné vesnice byly v průběhu následujících let postupně zdemolovány a to včetně historických památek (řada kostelů, kaplí i polních křížů, vodních a větrných mlýnů i tradičních selských usedlostí). Vyjímku tvoří Město Libavá a obce Heroltovice, Luboměř p. Strážnou, Kozlov a Slavkov kde je dnes sporé osídlení. Památkový zájem byl uplatňován téměř u všech libavských obcí především u sakrálních objektů, dále se zde ještě po r. 1945 nacházelo mimo jiné i 24 větrných mlýnů různých typů, které byly Památkovým úřadem v Brně chráněny „jako důležití činitelé v obraze krajiny“. Zachován však zůstal pouze poutní  kostel ve Staré Vodě a větrný mlýn ve Městě Libavá.

Současný stav vojenského prostoru Libavá je poplatný poměrům po 2. světové válce, ve kterých vznikl jako důsledek totalitního rozhodování o osudech lidí a území, kde po staletí žili. Po celou dobu svého trvání je tento veřejnosti nepřístupný prostor nepochybně jednou z příčin úpadku a stagnace oblastí s ním sousedících a šance na změnu k lepšímu je za nynějšího stavu mizivá. Logickým zájmem dotčených měst a obcí by měl být proto požadavek navrácení této oblasti pod „civilní správu“, do které v minulosti vždy náleželo.

Prameny:
Historický místopis Moravy a Slezska 1848 - 1960
Moravská vlastivěda, Libavský okres. J. Malý 1931
Moravská vlastivěda, Olomoucký okres. J. Dostál, F. Říkovský 1935
Moravská vlastivěda, Lipenský okres. J. Baďura 1919
Moravská vlastivěda, Hranický okres. V. Bartovský 1909
Poutní místo Stará Voda. Památkový ústav Olomouc 1997
Hvězda pod Rosuticí. Vlastivědný sborník, Moravská expedice, Moravský Beroun 1997
Sborník Potštát. OÚ Potštát 1996
Internet
Soukromý archiv p. Zatloukala, kterému patří vřelé poděkování za nezištné poskytnutí unikátních fotografií